Říjen 2014

Příběh

9. října 2014 v 21:14 | #Bety |  Má tvorba
Čau, ja sem Eleanor Wongová a nejsem jen tak obyčejná holka .... Ale nejdřiv začnu úplně odzačátku, abyste vše lépe pochopili.
Záře reflektorů, blesky fotoaparátu, dotěrní paparazziové, to vše bylo na denním pořádku mladé zpévačky a herečky Eleanor Wongové, sedmnáctileté dívky z Menphisu.
Dnes ale bylo všecho jinak. Zrovna stála na červeném koberci na předávaní cen Pemmy. Její krasně ledové oči ladily s krystalově ledovými šaty,
vypadala v nich jak anděl s blonďatými lokny. Každý paparazzi ji chtěl vyfotit v jedinečném okamžiku. Když vystoupala až k pódiu, otočila se,
poslala všem okolo stojícím vzdušnou pusu a přistoupila k mikrofonu. "Zdravím zde přítomné, mé sousedy z Menphisu, samozřejmě Vás ostatní u televizních přijímačů,
a nesmím zapomenout na," odmlčela se, "samozřejmě Endy Gertlovou a Martyho Billa". Dav propukl v jásot. Poté Eleanor pokračovala: "Jsem moc ráda, že taková malá holka
jako já zapadla do tak velkého a rozjetého showbussinesu jako je tenhle, a chtěla bych moc poděkovat rodině, SHUHŠ & VOŠ, že mne dovedli až sem..." Najednou se ozvaly tři výstrěly a Eleanor se už
zatmělo před očima a cítila, jak jí ochabují všechny končetiny a jak se sesouvá na zem. Najednou ticho, klid, všude kolem mlha. Pokusím se zakřičet, pomyslela si, ale z pusy se ozve jen přidušené
zachroptění. Náhle si vzpoměla na tří výstřely a zatemnilo se jí v mysli. "Ne, to není možné, já nemůžu být mrtvá," a snažila se hledat vychod odsud. Najednou se jí začalo vše rozjasňovat.
Vidím, jak mi svítají mžitky před očima... Zaostřuji...
Joooo, už vidím obrysy postav... Pomalu, ale jistě slyším jasný a pronikavý zvuk kardiografu... To pronikavé pípání už nemůžu vydržet...
A helemese, tady je mi to nějaké povědomé... Nemocnice... Už vidím jasné postavy doktorů, příbuzných, a dokonce i kluky z kapely...
Ale slyšim jen to pípání... Polkla jsem... Ha... Už mi pomalu odléhá z uší a slyším věty typu: "Podívejte, ona se probírá," a nějaký jiný doktor
s legračně ulíznutým knírkem: "Mrmly, mrmly, to je dobré, moooc dobré znamení, mrmly,mrmly."

Ráno jsem se probudila a zjistila, že jsem v docela pěkném nemocničním pokoji.
Pokusila jsem si vzpomenout co tu vlastně dělám a jak jsem se sem vlastně dostala, ale na nic jsem nepřišla.
Nevěděla jsem dokonce ani kolikátého je, a tak jsem se rozhodla prozkoumat aspoň ten pokoj.
Byla tu plazmová televize, rádio, dokonce i muj zelený notebook, pár fotek přátel, květiny, různe sladkosti, pár plyšáku a další pitomosti.
Notebook byl asi metr ode mne, tak jsem si řekla že se pro něj natáhnu a prozkoumám co se za těch pár dní od předávání cen změnilo.
Jakmile jsem se otočila na bok začaly mě svírat bolestivé křeče- musela jsem si zpátky lehnout. Po chvíli jsem opět začala s úsilým.
Za chvíli po mém urputném snažení jsem to vzdala. Usoudila jsem, že je to marné a vzdala jsem to.
Jakmile jsem se přestala snažit, dostat se k notebooku, tak ve mně převládla nuda a zároveň zvědavost co se kolem na odděleních děje.
Uslyšela jsem spoustu různých zvuků, hlasů, skřeků.
"Sakra, to snad není možné todle to, ta holka snad není normální",vykřikoval mužský hlas.
"Prosím Vás vysvětlete mi to. Já vás vůbec nechápu" řekl druhý hlas mírně.
"Gustave, ja vám to už asi hodinu vysvětluju a vy zase nic nechápete. Já se z vás zblázním" vykřikl ten první.
"Jasně to vím, ale co se ji stalo to už si nepamatuji. Řekl byste mi to znova? Marcusi, prosím" pronesl mírně Gustav.
"Ale jistě, proč by ne? Ta holka má rozdrcenou holeň, prostřelenou levou plíci a třetí průstřel těsně minul žaludek. A zotavuje se tak rychle, že byste
si myslel, že má jen chřipku" odpověděl mu Marcus. ......................................
-----------------------------------------------------> nazor na pokračování v anketě<-----------------------------------------------------------

PC vtipy

9. října 2014 v 21:10 | #bety a net |  Vtipy
Dopis uživatelky

Dobrý den,
když chci zkopírovat film na disketu, tak když dám "vložit", objeví se mi hláška, že na disku A není dostatek místa. Potom dám "vložit zástupce" a to se už film na disketu vejde. Problém však nastane, když ho chci spustit na jiném PC, protože se mi objeví hláška "zástupce nebyl nalezen", přitom v mém počítači ten film z diskety normálně spustím. Co s tím můžu dělat?

Odpověď z hotline:
Vážená uživatelko,
do své kabelky nenacpete svůj kožich. Lístek s tím, že kožich máte ve skříni, se Vám však do kabelky vejde. Takže pokud jste doma a přečtete si na lístku z kabelky, že kožich máte ve skříni, tak ho tam také najdete. Horší to je, pokud jste u přítelkyně. Vytáhnete lístek z kabelky a přečtete si, že ve skříni máte kožich. Ve skříni u přítelkyně můžete hledat jak chcete, ale svůj kožich tam určitě nenajdete.

Ještě nápověda:
kabelka = disketa
kožich = film
lístek = zástupce
skříň = počítač
mol ve skříni = počítačový virus
soused ve skříni = hacker
manžel vracející se ze služební cesty a dobývající se do skříně = BSA (Business Software Alliance)


Chlápek pokuřuje cigaretu a vyfukuje obláčky dýmu.
Jeho přítelkyně se naštve a povídá mu:
"Nevadí ti, že je na té krabičce varování, že kouření škodí zdraví?"
A chlap na to:
"Lásko, já jsem programátor, mě nezajímají warningy, jen errory..."


Takhle vám normálně letí letadlo do Seattlu a venku je hrozná mlha, není vidět ani na deset metrů a najednou přestanou jít i všechny přístroje. Pilot celej zoufalej lítá sem a tam, jestli neuvidí nějakej maják nebo něco podobnýho, ale ono nic a tak už mu pomalu dochází palivo a cestující jsou docela nervózní. Nakonec trhlinou v mlze uvidí velký mrakodrap a v posledním patře za oknem je v práci nějakej chlápek. Tak pilot vykoukne z letadla a volá:
"Hej, dobrý muži, nevíte, kde jsem?"
Chlápek odpoví:
"Jistě. Jste v letadle."
A tu pilot provede manévr, otočí se o 230 stupňů a provede čisté přistání na letišti o pět kilometrů dál.
Cestující jsou samozřejmě úplně hotoví a ptají se, jak to dokázal.
"Jednoduše," odpoví pilot. "Položil jsem tomu muži jednoduchou otázku. Jeho odpověď byla zcela správná, ale naprosto k ničemu. Z toho jsem usoudil, že ten mrakodrap musí být sídlo Microsoft HotLine a odtamtud je letiště pět kilometrů na severovýchod!"


Ambiciózní konzultant se po dlouhé době rozhodl jet na dovolenou na Karibské ostrovy. Během plavby přišel hurikán a celou loď smetl do moře, jen on jediný se zachránil a ocitl se sám na opuštěném ostrově. 4 měsíce jedl jen kokosové ořechy a spal na pláži a žádostivě se díval na moře, kdy se objeví nějaká loď. Jednoho dne zpozoroval, jak se po říčce blíží malý člun s nádhernou ženou.
"Kdo jsi? Jak jsi se sem dostala?"
"Byla jsem na té samé lodi jako ty a ztroskotala jsem na opačné části ostrova."
"No to si měla štěstí, že se ti zachránil člun."
"Nezachránil, ten jsem si vyrobila."
"Prosím?"
"No vždyť je tu všude okolo bambus a třtina..."
"Ale kde jsi vzala nářadí?!"
"Z kamenů jsem si vyrobila nástroje a použila jsem je i na stavbu chatky. A ty spíš kde?"
"Celé 4 měsíce na pláži," zahanbeně přiznal konzultant.
"Tak pojď ke mně na návštěvu..."
Doplaví se k její chatce a žena říká:
"V prvním patře máš holicí strojek a i sprchu..."
Konzultant úplně hotový, se už na nic neptá, vyběhne do patra a tam je holicí strojek z nabroušené kosti nějakého zvířete a říká si:
"Tato žena je neuvěřitelná. Co bude dál?"
Sejde dolů a tam už ho čeká žena, v ruce láhev vína, na sobě jen nějaký ten fíkový list... přitulí se k němu a říká:
"Jsme už tak dlouho pryč od domova... a celý ten čas jsi byl tak sám. Jsem si jista, že je něco, co by si právě teď chtěl dělat... něco, co si nedělal už dlouhé měsíce..."
Konzultant nevěří vlastním uším a povídá:
"Chceš mi říct, že si odsud můžu zkontrolovat e-maily?"

Plány

9. října 2014 v 21:05 | JA |  Tt
Má tedy smysl něco plánovat?
Kdybych byla osvíceným člověkem, řeknu ne. Buddha učí, že vše se neustále proměňuje, jevy a věci se objevují a zase mizí,
a pokud chce být člověk šťastný, má se vzdát obav a očekávání. Ono to má smysl do určité míry.
Jistě, když mám nereálná očekávání, která se nenaplní, mohu být zklamána. Když mám nereálné obavy, také se
zbytečně trápím. Jenže, ruku na srdce, kdo z nás je osvícený? Většina lidí nežije v chrámu ve Lhase, ale žije na obvyklé materiální úrovni, musí potkávat jiné lidi, vyznat se v různých situacích, práci, vztazích, bavit se s různými lidmi různých názorů, povah a osobností, od zedníků, přes pošťačky až po profesory.
A při tom všem zkrátka nemůže zůstat vždy 100% spontánní a nic neplánovat, protože moderní společnost po něm plánování prostě vyžaduje. Firmy a stát plánují rozpočet nejmíň na rok dopředu, plánujeme výlety s kamarády, plánujeme rande se sympatickým člověkem.
Svůj život, svoji karmu, nebo zkrátka svoji budoucnost si řídíme my sami, a proto je plánování v podstatě nutnost.
Kdo se nesnaží aktivně ovlivňovat svět okolo (tedy plánovat), ten je pouze obětí svého okolí.Sice něco podobného řekl Marx, ale to vem čert.
Jasně, občas je fajn být spontánní. Je fajn zadívat se na hladinu moře nebo do plamenů táboráku a prostě být.
Je fajn seznámit se občas s novými lidmi, na které třeba natrefíte jen tak někde v klubu nebo čajovně.
Je fajn občas jen tak bloumat ulicemi, nemít žádný konkrétní cíl, jen za účelem provětrat hlavu a trochu si zapřemýšlet.
Ale zatím ještě naše západní společnost není ve stádiu, kde by šlo být takto spontánní a žít v přítomném okamžiku na sto procent, pokud taková vůbec někdy bude.
Existují indiánské kmeny, které nic jiného, než život v přítomném okamžiku neznají, dokonce ani nemají ve své řeči
výrazy pro minulost, přítomnost a budoucnost. Loví se, když je hlad, spát se jde, když je únava, dům se staví, když není
kde přebývat, kánoe se staví, když je potřeba jet na ryby a až se naloví, tak se klidně rozštípe do ohně a usmaží se na ní večeře... To naše společnost nezná a je otázka, zda někdy znát bude.
Já sáma plánuju o sto šest. Nejméně jednou za rok si vždycky vezmu prázdný papír a napíšu si na něj vše, čeho jsem za ten minulý rok dosáhal, co udělala, a čeho bych dosáhnout chtěla.
,,Měla bych víc cvičit" ,,Musím se zlepšit v angličtině!" ,,Poznaal jsem toho a toho, líbí se mi, měla bych ho někam pozvat"! Atd., atd... Vždy, když si nějaký bod odškrtnu jako splněný, jsem šťastný jako blecha.
Myslím, že i určité ekologické cítění, které mám, určité plánování vyžaduje. Musím si rozvrhnout, který odpad patří kam,
státy musí kalkulovat s emisemi CO2 a tak dále... rozepisovat tuhle problematiku dopodrobna by vydalo na obsáhlou, místy možná dost nudnou publikaci, takže se do toho pouštět nebudu, ale už v dokumentu ,,Do the Math" je naznačeno, že ekonomický růst do nekonečna na omezené planetě je z hlediska prosté matematiky asi stejně nemožný, jako snaha vytřískat ze součtu 1+1 trojku. A jak říká Janeček, všechno je číslo. (Přiznám se, že jsem ten film ještě neviděl, ale četl jsem na něj recenzi).
Takže má smysl plánovat? Ano, má. Sice se říká, že život je zajímavý právě tím, jak nás překvapuje a jak nám dává facky.
Jasnačka :) Ale přesto mi přijde příjemnější mít, když už nic jiného, tak aspoň pocit, že mám život ve svých rukou,
že se aspoň svou malou roličkou podílím na běhu tohoto světového jeviště, zemského organismu nebo jak ještě jinak
poeticky nazvat svět :)
... A nyní si jdu zcela nepoeticky, spontánně a neplánovaně zdřímnout